Přijímačky na VŠUP aneb VŠECHNO JE JINAK

Toto video jsem viděl pouze do 2. minuty. Dál jsem na to neměl žaludek. Napište mi prosím v komentářích co se stalo po druhé minutě. Můžou to být jen holá fakta a nebo můžete doplnit i vlastní názor- meze se nekladou. Doufám že jsem tam neprovedl něco za co by mě mohli zavřít do vězení nebo do blázince. Raději to dám nejdříve shlédnout své sestře.

Psaní mi pomáhá překonat tíživý pocit kocoviny. Včera jsem to zase přehnal s pitím. Dělal jsem přijímačky na VŠUP. Byl jsem tam asi o tři čtvrtě hodiny dřív, protože jsem ráno jel v 5:40 abych si ještě v tescu koupil vodovky, který byly napsaný jako potřeba pro talentový zkoušky. Nepustili nás dřív do školy a lidi co tam byli a okolí VŠUP bylo zamořený lidma s deskama a rýsovacíma prknama. Já jsem žádný neměl a tak jsem zpanikařil a šel hledat nějakou podložku, protože mi bylo jasný že zrovna pro mě tam ve škole žádnou podložku mít nebudou. Nakonec jsem ve večerce dostal krabici od banánů a tak jsem ji složil a šel jsem s ní před vchod VŠUP. Hned jsem si připadal s kartonem v podpaží jako správný student umění.

Samotný zkoušky se odehrávaly v učebně 302 v ateliéru Supermedia. Odevzdal jsem domácí práce (offline verze mých stránek) a pak nastal praktický úkol:
Nebudu ho zde moc popisovat na to si pusťte video. Čekal jsem že budem kreslit podle reálnýho modelu a o to víc mě překvapilo, že jsme dostaly dva papíry kde byly kolo, čtverec a obdélník a pak na druhým papíru byl volný tam nebylo nic. No zadání bylo takový: Do čtverce nakreslit dlaždicema iluzi prostoru. Do kola nakreslit civilizaci a na prázdný arch nakreslit autoportrét.

Otevřel jsem si plechovku ležáku a začal popíjet. Přišel tam jeden asi student kterej vypadal jako kluk z plakátu: kostkovaný kalhoty, boty baťa Botas edition a fialový svetr a černý brýle plastový obroučky. Pak odešel.Zatímco jsem popíjel tak spoluuchazeči kreslili. Ten co seděl naproti si zakrýval rukou to co kreslil, asi abych neopisoval:D Spoluuchazeči vypadali tak běžně, měli ale většinou tenisky, což je pro mě znak demence, s takovým lidma si moc nerozumím. Hezký kožený boty nejlépe se špičkou jsou prostě základ. No a pak mě to napadlo! Jo ještě musím napsat, že jsem se celou dobu hrozně klepal. Byly tam dozorkyně která ve mně vzbuzovala hnusný vzpomínky na školu. Vůbec školy mě děsej. Mám z nich panickou hrůzu a z mladých lidí taky a z mladých studentů umění taky, (vyjímky potvrzují pravidlo!) No a pak mě to napadlo! Vzal jsem fixky zvýrazňovače a jako iluzi prostoru jsem udělal to co je na videu. Viděl jsem totiž bineural video na internetu kde iluze prostoru byly vyjádřena takto. Nejedná se o prostor jako perpektiva apod, ale jedná se o prostor astrální nebo chcete-li multidimenzionální. Dál jsem si vzal žvejkačku a nalepil jsem ji do kola (civilizace) Jo ještě jsem tam nejdřív pokapal coca-colu kterou jsem si koupil v tescu. No a pak jsem vzal fix černý a pomaloval jsem tu žvíkačku.

V životě neexistuje chci to udělat, ale “mám to udělat“ To že něco “mám“ je moje poslední poznání.
Mám se přihlásit na VŠUP? Neexistuje “proč?“ Je jen “mám“. Kdo pochopí to že věci se dějí proto že se mají dít tak ten pak se umí dívat i do budoucnosti

Udělali si ze mě na VŠUP legraci. Nesnáším, když si o mě někdo myslí že jsem blbec! Tedy nerad ze sebe dělám idiota. Udělal jsem tedy to co jsem udělat “měl“. Když jsem popíjel ležák tak jsem se díval kolem sebe po spoluuchazečích jak dělají jako cvičené opice to co jim bylo zadáno a najdenou se celá místnost naplnila světlem a začala hrá v mé hlavě nebeská hudba. Nastal v mé duši klid a mír. Ptáci začali zpívat a rostliny rozkvétaly. Takový je to pocit, když se dostanete do kontaktu s “mám“, do kontaktu někteří tomu říkají Stvořitel- Bůh.

Dělej to co udělat “máš“. Jak to ale poznám? Poznáš to právě podle toho, že Ti je uvnitř příjemně když to děláš a přitom může být kolem i minus 50 stupňů a zuřit vanice, ale Ty stejně kolem sebe slyší rajskou hudbu a kvést rostliny...

No a tak jsem udělal to co jsem udělat měl. Autoportrét jsem složil z civilizace (žvíkačka), z prostoru (barevné fixy) a z přírody (křesťanský symbol rybky) Tento symbol pochází z říma kde aby se chránili před pronásledováním tak kreslili tento symbol. Původně jsem chtěl nechat přírodu prázdnou jako pokoru před ní.

Byla to tedy hádanka? Ano byla a jen chytří lidé a nebo lidé s poznáním ji vyřešili. Ostatní tupě kreslili svoje autoportréty a svoje civilizace a svoje přírody. Svojí realitu v realitě.

Nepochopili že to že jsi se narodil jako vládce světa a nejchytřejší ze všech. Místo toho si utvořili vlastní svět. Neumí žít. Jsou vězněm sami sebe. Bojí se svobody. Potřebují aby jim někdo říkal co mají dělat. A učitelé? Asistent vystudoval estetiku na fildě. Muselo mu dojít že jsem vyřešil hádanku a zároveň jsem jim tam pomyslně nakreslil zdvižený prostředníček, který znamenal- Mrdej si s jinýma!

Ano je ve mně zášť a zloba a naštvání a frustrace, ale jak jsem psal v předchozích článcích, tak je to proto že je to přirozené a reálné. Vím, že kritizovat a ospravedlňovat se a zabívat se těmito lidmi je zbytečná ztráta času, ale o kritice umění jsem už taky psal tady.

No můj styl psaní je automatický psaní používám (později trochu edituju právě jako teď), chci aby to byl záznam mého myšlení. Aby v tom bylo vidět to jak myslím a jak vzpomínám atd, ten vývoj. Samozřejmě že tomuumí dát formu, ale k čemu? Tohle je ta forma která je pravdivá a tedy reálná reálná a tedy pravdivá a tedy božská.

No a na druhou stranu autoportrétu jsme měli odpovědět na tyto otaźky: Jak si představujeme supermedia? Co to je virtuální? Digitální media?

No a mě nenapadlo nic jiného než nepsat: VŠECHNO JE JINAK

Jestli už po tomto to nepochopí tak už nevím.

Mám z toho dobrý pocit, mám ze sebe dobrý pocit. Mám dobrý pocit ze svýho poznání. Ale když se podívám do Tvých pravdivých očí, tak je všechno moje poznání pryč, jako kdyby tam bylo napsáno: Všechno je jinak, jsi jenom primitiv, přečtu si to a pak nastane v mé hlavě ten pravý ráj!

Jinak mě teď čeká pár super projektů. Potkal jsem taky jednu osobu ze které cítím, že bude důležitá v mém životě, ale nechci o tom psát, protože se bojím, že bych to tím mohl zkazit. Cítím že bych se k tomu neměl vyjadřovat písemně, že to má ještě svůj čas.

Ještě chci napsat, že jsem včera dal v 10 hodin na facebook zeď vzkaz že jsem v hospodě a ať jde někdo pít a moc lidí mi neodpovědělo. Ale přišel můj kamarád se kterým jsem pak pil. A jedna z věcí která mě uvízla v hlavě a kterou je potřeba napsat: Vážím si lidí, kteří se nestydí za to, že jsou a nestydí se se mnou tvořit. Spousta lidí by řekla, že já zneužívám lidi k mýmu umění, ale tak to není!
Já ukazuju lidem, že je potřeba přestat se za sebe stydět a že je potřeba začít činit věci které se udělat “mají“. Tento princip, nejzákladnější, na kterém stojí celý vesmír.

Taky mě napadlo že bych měl přestat psát, že bych tím mohl spustit něco co by mohlo v nepovolaných rukách ublížit. Jenže poznání je nesdělitelné a dostat se k němu může jen ten kdo ho sám v sobě má. Přirovnání je třeba v pohádkách kde poklad dostane jen ten který je hodný. Tak chytře je to v realitě vymyšleno:))

Nepotřebuješ nic materiálního, ani knihy, všechno co potřebuješ máš v sobě.
Měl bych teď začít přecházet z duchovní stránky do fyzické. Pak nebudu třeba muset jíst ani pít. Nebudu potřebovat chodit do práce. Nebudu potřebovat topit atd. Budu moct cestovat časem, budu se umět teleportovat a tím pádem nebudu muset platit za MHD:)

Myšlenka bez víry je nic, stejně tak víra bez myšlenky.

Umění s takovým poznáním, že všechno má svůj čas, se nedá dělat na vysoký na škole.
Umění není jako chodit do práce třeba jako dělat kreslený vtipy do novin.
Pak jsou umělecký díla jen vtipy, nic víc. Myšlenkový konstrukty.
A nebo hádanky.

Umění má být postaveno na vizualitě a ne na myšlence- od toho jsou tu knihy.

Když jsem se v noci (včera tedy 9.2.) vracel domů, tak jsem šel opatrně abych nespadl na ledu a pár metrů před domem jsem spadl na záda a místo toho abych byl naštvanej, tak jsem z toho měl radost a ještě chvíli jsem na tečh zádech zůstal. Ten pocit byl úžasný. Řekl jsem si pro sebe: No tak jsi spadl!:) To je přeci super ne?:)

Jinak jsem šel zase pěšky z čakovic. A na půli cesty jsem si stopnul Taxi co jezdí ovykle už domů a řekl jsem že nemám peníze když jsem otevřel dveře. A on pak řekl ale já jsem taxi a odjel s otevřenými dveřmi.
No a pak jsem si stopnul jednoho kluka co bydlí ve stejný vesnici, dal jsem mu vizitku a ráno si mě přidal facebook. Říkal že už nepije od tý doby co řídí auto. Asi bych měl taky začít řídit auto. No ale s kým bych si pak povídal o tom že jdu pěšky až z Čakovic a že když je člověk napitej tak se mu jde líp, ale v v zimě je to horší. A pak že tu cestu pěšky mám vlastně rád. Nemohl bych psát ženě sms, že jsem právě na cestě závějema. A že mám rád kontrasty a že o té cestě složím báseň.

Žít s poznáním se člověk musí naučit, není to nic jednoduchýho, pokud si člověk nedává pozor tak může skončit v blázinci nebo v protialkoholní léčebně nebo v kaluži krve ukopán lidmi.
A nebo ho přejede auto v noci na cestě a skončí umírající v příkopu v noci a dívá se na hvězdy a pomalu tam odchází a slyší zpívat ptáky a vidí kvést rostliny...

Jinak mám špatný pocit akorát z toho že mé přijetí by uděalalo radost mým rodičům, ale když jim řeknu svoje poznání a budu mít práci tak to pochopí. Moji rodiče totiž nejsou hloupí.

Už víc psát nebudu jdu renderovat video. Dnešní session skončila. Tíživý depresivní pocit kocoviny je pryč. Podařilo se mi svůj mozek zaměstnat. Oklamat:)

Jo ještě, že pokud ty moje projekty vyjdou, tak to bude něco velkýho, mám z toho dobrý pocit a velká očekávání.

Ještě jsem si vzpomněl, že jsem pak skončil v Řetězový v literárce a v jednu chvíli jsem si řekl že si nepůjdu zjistit jestli mě vzali nebo ne. Ale pak jsem se zvednul a asi v šest a jen v tričku a s foťákem jsem běžel na VŠUP. Ani jsem s sebou neměl občanku a přihlášku nutnou na registraci. Potkal jsem na chodbě Sofii, pamatuju si jen že jsem se jí řekl: Když jsi dělala přijímačky Ty tak jsem byl s Tebou a když jsi zjistila že postupuješ tak, jsi radostí skákala do vzduchu a objal jsem Tě (ve skutečnosti objala ona mě) a teď když tu jsem já tak se ode mne odtahuješ
A pak mě objala. A pak jsem se jí zeptal: Myslíš , že v životě někdy něco dokážu? Odpověděla: Ano, pokud nebudeš pít. Ale musel jsem pak říct asi něco hnusnýho, protože odešla.

Ještě jsem zapomněl že jsem se šel dovolit Federica Diaze, jestli si to můžu vyfotit to co jsem tam vytvořil. Bylo dobře že jsem si to natočil další potvrzení mé teorie foťáku jako talismanu z tohoto článku.
Prosím nezapomeňte na ten komentář, co se stalo po druhé minutě. Moc si z té noci nepamatuju kvůli alkoholu. Děkuji
-----------------------
Praha 10. 2. 2010