Další myšlenky, tlukot srdce, principy

Dostal jsem nabídku publikovat do prestižního časopisu článek, kde bych měl zkritizovat současnou uměleckou scénu. Udělal bych to z hroznou chutí hned (třeba chalupeckýho cena tomu přímo vybízí!!!) ,ale rozmýšlím si to z několika důvodů: O umělcích kteří kritizují ostatní se říká že jsou sami bez nápadů jinak by přece tvořili a nekecali. Dále kritika může být kontraproduktivní, protože o kom se píše a kdo vyvolává tak rozporuplné reakce tak si lidi můžou myslet že je zajímavý a to nechci. Bojím se že bych pak na některý umělce změnil názor a vyčítal bych si to. No a ty další jako že jsem moc mladý a pak že by mě scéna umělecká nenáviděla atd... ale to už není tak podstatný. Kritika umění není můj obor, je to obor sestry. Jediný jak to napsat reálně tak to napsat ze svýho pohledu a na nic a na nikoho (na kritika) si nehrát. A já si tak rád hraju. Ale kritikem-teoretikem bych se stát nechtěl, proto si na něj raději hrát nebudu, a nebo jo, aspoň jednou za život!:D

Protože pohled na naši malou scénu, kde si poplácávají po zádech se mi hnusí.
Přitahovat pozornost na sebe a na svoje díla prostřednictvím kritiky ostatních je ohavné. Nemám dostatečný kredit (věk, tvorbu, postavení, peníze)

Dále chci už konečně skončit s alkoholem. Má to svoje pozitiva a negativa, ale o nich to není, je to o tom, že mi něco říká že bych přestat měl.
pozitiva jsem už psal v jiném článku na předchozím blogu. Ale teď ty negativa: Stojí to hodně peněz. Nesnáším když si nepamatuju co jsem dělal a jaký mám vliv na okolní svět. Nevidím se z druhé osoby. A teď ten nejdůlžitější: V opilém stavu někdy dělám zlo. A v kocovinách mám stavy který jsou hnusný, i když se v nich tak dobře tvoří. S kouřením přestanu taky. Kouřím většinou kvůli tomu, že piju.

Jinak moji hru, velký projekt na kterým teď pracuju (popsal jsem ho poprvý v článku 50mm of bresson- návrat do modré laguny". Pracuju na ní, sice se to trochu protáhlo, nechtělo se mi to dělat, protože je to moc těžký, moc těžký a závažný a velký a důležitý. Ale asi to mělo svůj důvod. Protože teď už vím jak na to a jak dál!!!

Zatímco může někdo pomoct s okolním životem (peníze atd.) tak s vnitřním životem pomoci nejde. TO si každý musí vybojovat sám. A kdo má krásný druhý (okolní) život, tak nemusí mít krásný vnitřní źivot a naopak.

Tak a teď trochu změna. Byl jsem si uvařit jídlo. Zjistil jsem že toho moc v lednici není tak jsem začal improvizovat. Vzal jsem zelí že si dám zelí se špekem pak jsem k tomu přidal papriku pálivou a drcený kmín. a pak že si udělám do toho vívar aby to mělo říz, vívar stejný jako třeba dělám do Číny: hovězí kostku, pepř sůl, worchester sojovku, česnek. Takhle se ty věci začaly sami od sebe nabalovat až jsem si to dal na talíř a v tom mě napadlo- vždyť je to zelňačka! Nikdy jsem zelňačku moc nemusel, ale teď jsem to dal zpět do hrnce zalil vodou a mám zelňačku jako řemen!

Vaření mám moc rád, vždycky si u něj odpočinu. Kdybych nebyl tím čím jsem, tak bych chtěl být kuchařem, stejně tak jako návrhářem, zahradníkem atd.:)
Zahrádkářství je taky moje hobby, na jaře to rozjedu ve velkým na zahradě před domem. Budu pěstovat všechno možný a budu z toho vařit. Zelenina kterou si sami vypěstujete má o 1000% lepší chuť než ta co kupujeme. Je to tím že zelenina v supermarketech roste hrozně moc rychle ve sklenících v Holandsku třeba a kolikrát se sklízí zelená. Holanďani to samozřejmě nejedí, ty si kupují ve svých supermarketech tu lepší. Přemýšlím jak nejvíc ochcat společnost, abych nevyhazoval zbytečně peníze. Jedním z krásných způsobů, který jsem objevil asi před cca rokem je postavit si pasivní dům, který není závislý na sítích. Na vodě ani elektřině ani odpadu. Představte si kolik se dá tímto ušetřit za rok platí moje kamarádky rodina 30 000!
Chce to jenom pozemek a partu lidí která by do toho šla.

Je dost možný že jsem to někdy někde četl, určitě se o tom zmiňují náboženství.
Teorie, který souvisí s teorií vnitřního a vnějšího života. Když se narodí člověk tak má kolem sebe auru (bublinu) a ta aura ta bublina je člověka před ním který zemřel, a člověk jak roste tak se v životě snaží z té bubliny se dostat ven, ale nejde to jenom občas jak sebou tak hází a třepe, tak ji určitým způsobem zdeformuje, vykoukne z ní občas část jeho těla. Pokud člověk najde- uvědomí si svého předka svojí bublinu, tak pak se přestává házet a třepat a může tu bublinu změnit (deformovat)- třeba pomocí víry, nebo dobra, stejně tak ji může změnit konáním zla. Když člověk umírá tak předává bublinu dalšímu člověku. Mým předkem (teď mojí bublinou) musela být nějaká osobnost, protože se od něj učím spoustu věcí, asi musela být taky dost zvláštní. Byl by úžasný zážitek kdybych se podíval do zrcadla a viděl ho/ji/to tam.

Je to zatím jen teorie, dost odvážná, ale pociťuji ji, prožívám ji. Mám doufám jeŠtě pár let abych pro ni našel potvrzení objektivní. Třeba v knihách nebo pozorováním nebo komunikací. Až poznám sebe tak budu moct naslouchat druhým. Budu najednou moct brát věci takový jako sou když poznám kdo jsem já. Protože ta bublina se v zrcadle neuvidí, ani na videu, ani na fotce... ale nějak ji zkusíme zmaterializovat ano?

Jeden můj velmi dobrý kamarád, se kterým se znám od dětství mi teď v létě řekl, že když byl malý tak viděl člověka který byl starší než on a vyrůstal s ním. Pak vypráv ěl příběh jak jel jeden člověk na motorce a ucítil jak na něj někdo šáhnul na rameno. Ten člověk měl pak za pět minut havárku a přežil, když padal tak cítil jako kdyby ho něco nadnášelo. Říká se tomu anděl strážný, ale přitom je to náš předek naše bublina. Někdy těch předků může být více, někdy převažuje jeden. Proto jsme tak rozdílný, a proto mezi námi existují schizofrenici atd.

To co zde píšu tak nejsou žádné objevy převratné, vše už bylo napsáno a vše už bylo řečeno a vše už bylo i materializováno. Já to jen znovuobjevuji a zapadá mi to do mého poznání, do mé cesty životem. Životem který začal stovky a tisíce let před současností a životem který je stovky a tisíce let v budoucnosti.

Principy
Bavil jsem se teď o principech. Že v umění a v životě fungují stejné principy. Navazuje to na teorii tornád. Jamování v jazzu je na principu, že je hlavní linka a ostatní spoluhráči se postupně přidávají a začnou reagovat na skutečnosti, který se zrovna objeví. Podobný princip jsem již zmínil že se dá využít v tvorbě videa nebo filmu. Že dobrý režisér by měl nechat hrát postavy a herce svůj vlastní život. Stejně tak spisovatel. Měl by brát v potaz chyby, protože chyby jsou reálné a jsou znakem reálnosti. Což neznamená tam chyby programově uměle vkládat. Správný režisér a umělec musí umět naslouchat, teprve pak může ovlivňovat děj, k tomu aby uměl naslouchat musí poznat sám sebe. K tomu aby poznal sám sebe využíva tvorbu. Jedno souvisí z druhým. Principy jsou stejné jak pro umění, tak pro život. Třeba ve vaření- dělat jednoduchá jídla, ctít jednotlivé prvky, jednotlivé chutě potravin ze kterých vařím. Nesnažit se jídlo přechutit, dát tam moc ingrediencí. Postupne směřovat k jednoduchosti. Podobné poznání a cestu kterou procházím ve výtvarným umění, třeba teď ve videu, tak podobnou cestou procházím i ve vaření. Taky pozoruju a poslouchám jak se mi vaří věci na pánvi. Recepty si pamatuju nazpaměť. čím víc receptů se naučím tím víc pak může experimentovat zpaměti. Můžu pak i vytvořit zcela nové jídlo. Proč? Protože cítím slyším tón věcí, ingrediencí a jídla jako takového.
Podobný postoj k vaření má Zdeněk Polreich.

Proto tento blog nekončí, budete moci být svědky mého poznání, poznání které může být podobné tomu vašemu. Mám rád lidi kteří jsou na cestě poznání, mám rád když se s nimi bavím u piva a zeptám se jich: "Všimnul sis taky té značky za třetí křižovatkou vlevo?" "Jo tam jsem šel minulý rok. To je důležitá značka." Jsou mezi námi lidé kteří jsou na vysoké škole, jsou vzdělaní. Mají svojí mapu pojmů které mají propojené primitivním způsobem a to tím jak si to nastudovaly. A oni pak s nimi kalkulují. Hrají s nimi hru s vámi. Mají uzavřené pojmy. Nedokážou si pod tím pojmem propojit s ostatními věcmi na základě principu. Tahají tě za slovo, a nedokáží to samé vyjádřit jinými běžnými slovy bez pojmů. Nedokáží se o tom samém pobavit s člověkem který pojmy nezná. Tito lidé se totiž nevidali na cestu poznání. A když se s nimi bavíte o principech otevřenými pojmy, tak oni řeknou že jste prázdný. Přitom prázdní jsou oni.
To jaký je umělec v rozhovoru vypovídá přesně o tom jaká je jeho tvorba. Protože umění je o tom, že ukazuje lidem principy které oni nevidí. Estetika se zabývá také principy, stejně tak jako umění, stejně tak jako kuchař Polreich.

Stejně tak jako když fotograf fotí fotku, režisér režíruje film, kuchař vaří jídlo, malíř maluje obraz, tak estetik a kunsthistorik se vyjadřuje k umění.
Výsledkem je pak "fotková fotka", "filmový film", "jídlové jídlo", "kritiková kritika".

Nemůžeme se stát dobrými režiséry našich životů nebo uměleckých děl, pokud neznáme principy.

Myslíte, že srdce bije v pravidelném rytmu? Není tomu tak, zvuk srdce je mnohem složitější než si lidé myslí, je to v převedení do not složitá symfonie která je lahodná sluchu. Když srdce bije špatně tak je sluchu nelahodná, kdyby se to převedlo a zahrálo jako symfonie. Všechny věci mají svůj tón. Jde o to uslyšet ten tón a zaznamenat si ho v hlavě. A pak můžete skládat symfonie. Hudba je tomu tedy nejblíže. Pak je výtvarné umění především malba a pak socha a pak......

Ten článek o umění napíšu společně s mojí sestrou, která studuje estetiku a dějiny umění na UK. Moc si spolu rozumíme, vedeme spolu dlouhé debaty o umění a o životě a obohacujeme se navzájem, protože oba dva máme jiný přístup k věcem. Ale přitom to hlavní máme oba dva a to je otevřenost a touha po poznání a život v pravdě. Výhoda toho že to napíšeme spolu je tedy ta, že ten článek nebudou moct zkritizovat umělci a nebudou ho moc zkritizovat ani teoretici, protože byl napsán oběma stranama. Ten článek vznikne nejdřív zvukový záznam naší (nás dvou) diskuze a pak uděláme přepis toho nejdůležitějšího. A nebo to napíšeme znovu čistě a ten záznam zvukový bude vedle toho na internetu ke stažení. Každopádně se na to moc těším.

Jak poznat svoji bublinu, svého předka a přitom ho nenechat dělat věci, žít jeho život ve vašem těle? Já na to mám tvorbu, tím pádem si můžu vytvořit to co on třeba dříve dělal a tím pádem ho poznám víc a víc. Tím pádem poznám co dělá s mým tělem a budu moct ovládat sám sebe. Obecně jsou to ale principy- síly- energie- i on se skládá z těchto principů a tím pádem musím nejdřív porozumět principům, abych je mohl použít jako skladební jednotku svého nástroje změny sama sebe...

PS
Už tomu bude pár let, kdy proběhla v televizi reportáž o muži, jenž skládá symfonie na houby. Říkal že každá houba má svoji hudbu. V mnoha očích lidí asi blázen. Zkusím o něm zjistit víc.

PPS
Opravdu kromě alkoholu a cigaret neberu žádné drogy:)
-----------------------
Praha 8. 1. 2010