Fotka na pozadí je snímek z videa, volil jsem naschvál rozostřenou, protože tak vynikne text a dává tomu v kombinaci s ostrým textem prostorovost. Písmo jsem zvolil Helvetica neue. Vše je voleno tak, aby to bylo moderní, současné- aktuální a dobové. Minimalistické, lehce piktorialistický nádech tomu dává rozostření fotografie. Fotografie nebyla nijak upravována. Rozostření je pomocí objektivu, ne softwarově. Fotka která je horizontální funguje kompozičně vertikálně- jedná se o oranžová světla která jsou ve zlatém středu a zároveň “ukotvují“ písmo.Na druhé variantě je portrét ženy opírající se o skleňenou výlohu. Opět snímek z videa. Opět nejednoznačné a neostré.
Žena má zavřené oči. Žena a modrá barva jsou pro mne symboly Nocturna. Na obou fotografiích svítí neony jako symbol naší doby.
První varianta je více pictorialistická (jako malba) a ta druhá s ženou je zase více jako fotka. Ta druhá je víc jako “divadelní“ plakát.
Proč fotka přes celou stránku a ne v rámečku uprostřed jak je tomu zvykem u partitur? Protože jsme v 21. století. Pojal jsem to jako celý objekt. Ne po částech jako “fotka pro partituru“, “písmo pro partituru“ atd. Taky jsem se inspiroval estetikou jazzových CD a LP coverů.
Nejdříve jsem myslel, že vytvořím něco nového speciálně pro tento projekt, ale nakonec jsem našel v archivu to co jsem potřeboval najít. Ještě předtím z tohoto materiálu vzniklo toto video, už jsem ho zde jednou prezentoval.
-----------------------
Praha 14. 2. 2010
ta první je nevim proč zajímavější nebo chytlavější :)
ReplyDelete