Další zajímavé učení
Našel jsem další zajímavé učení, které potvrzuje moje myšlenky. http://metatron.bloguje.cz/241082-psychonaut-cesta-johna-lillyho.php
Uvažuju o tom, že bych si pořídil nájem sklepení v Praze v centru a tam umístil floatační vanu. Zároveň by ten sklep sloužil jako ateliér. Tvořil bych po změněných stavech a s lidma po zážitku z floatační vany.
-----------------------
Praha 16. 2. 2010
Návrh obálek na partituru mého kamaráda, hudebního skladatele, Vratislava Zochra
Fotka na pozadí je snímek z videa, volil jsem naschvál rozostřenou, protože tak vynikne text a dává tomu v kombinaci s ostrým textem prostorovost. Písmo jsem zvolil Helvetica neue. Vše je voleno tak, aby to bylo moderní, současné- aktuální a dobové. Minimalistické, lehce piktorialistický nádech tomu dává rozostření fotografie. Fotografie nebyla nijak upravována. Rozostření je pomocí objektivu, ne softwarově. Fotka která je horizontální funguje kompozičně vertikálně- jedná se o oranžová světla která jsou ve zlatém středu a zároveň “ukotvují“ písmo.Na druhé variantě je portrét ženy opírající se o skleňenou výlohu. Opět snímek z videa. Opět nejednoznačné a neostré.
Žena má zavřené oči. Žena a modrá barva jsou pro mne symboly Nocturna. Na obou fotografiích svítí neony jako symbol naší doby.
První varianta je více pictorialistická (jako malba) a ta druhá s ženou je zase více jako fotka. Ta druhá je víc jako “divadelní“ plakát.
Proč fotka přes celou stránku a ne v rámečku uprostřed jak je tomu zvykem u partitur? Protože jsme v 21. století. Pojal jsem to jako celý objekt. Ne po částech jako “fotka pro partituru“, “písmo pro partituru“ atd. Taky jsem se inspiroval estetikou jazzových CD a LP coverů.
Nejdříve jsem myslel, že vytvořím něco nového speciálně pro tento projekt, ale nakonec jsem našel v archivu to co jsem potřeboval najít. Ještě předtím z tohoto materiálu vzniklo toto video, už jsem ho zde jednou prezentoval.
-----------------------
Praha 14. 2. 2010
nic
Některý lidi se mě ptají jestli chci být slavný, jestli to co dělám dělám kvůli slávě. Odpovídám jim, že slavný být nechci, protože pak bych nebyl v utajení, když natáčím a to by mi moc neprospělo.
Ale na druhou stranu občas vtipkuju se svojí sestrou představou, že se náš dům po mé smrti změní v muzeum: „...a tady v této místnosti vidíte sestřinu knihovnu. V tomto pokoji diskutoval se svojí sestrou o umění. A v této místnosti tvořil, mimo jiné zde i napsal post (článek) ve kterém se zmiňuje o nás, o muzeu které vznikne, ale od tohoto okamžiku ho dělilo sto let. Zde vidíte přípojku na internet přes kterou nahrával svá díla...“
Spousta lidí mi taky říká: Myslím, že se chováš namyšleně a egoisticky, odpovídám jim na to: jestli je to pravda, proč se tak nechováš taky?
V této republice jsem už vyškrtnutý co se uměleckých škol týče, takže jediná šance by byla jít studovat do zahraničí. Přemýšlel jsem o Brazilii, Itálii nebo o New Yorku, ale jsem hroznej vlastenec a uvědomil jsem si, že žiju v nejlepší zemi ve vesmíru. Naše republika je hrozně hezká. Máme krásnou krajinu a lidi jsou taky fajn. Asi bych nemohl žít jinde, stýskalo by se mi. Chápu že někdo se narodí tak že mu nevadí žít v jiné zemi, ale já jsem se narodil jako vlastenec. Chci aby můj život a moje tvorba byla spojená s Českou republikou a s Prahou. Mám tady na co navazovat. Kulturní tradice tu je. Chci se podílet na tvorbě historie a budoucnosti našeho státu.
Jinak jsem dostal nápad vytvořit fiktivní republiku na internetu. Měla by svoje zřízení a svoje občany. Ministrině kultury by byla moje sestra, ministr ekonomie by byl jeden můj kamarád. Další posty ještě nevím. Více o svém státu napíšu příště.
Rimmer, kterého nevyhodili ze školy tak z něj nebylo nic, a Rimmer v paralelním vesmíru, kterého vyhodili tak se stal Eso Rimmerem.
Spousta uznávaných a bohatých lidí nevystudovala vysokou školu: Třeba jeden příklad za všechny- Steve Jobs.
Byla to jen křižovatka, nic víc, buďto můj život půjde tímto a nebo tímto směrem.
Čeká mě teď film, můj první opravdový film po ONCE II (never more version), který byl experimentální. Taky mě teď čeká videoklip, který by měl jít v televizi na MTV a Óčku. Taky mám dělat obálku hudebním skladbám, kamarád napsal Nocturna. Možná by i k tomu mohl vzniknout film nebo tu hudbu použít ve fimu. Ještě mám fotit Kazety do Živlu. Ještě dělám webovky Lucii Michnové. Je toho najednou hodně. Nechci to zakřiknout, tak o tom nebudu psát nic bližšího. Ale hrozně moc se těším na to až je budu realizovat. Dlouhou dobu nebylo nic, válel jsem se doma v posteli a žil jsem ve snech, celé dny jsem prospal.
-----------------------
Praha 11. 2. 2010
Ale na druhou stranu občas vtipkuju se svojí sestrou představou, že se náš dům po mé smrti změní v muzeum: „...a tady v této místnosti vidíte sestřinu knihovnu. V tomto pokoji diskutoval se svojí sestrou o umění. A v této místnosti tvořil, mimo jiné zde i napsal post (článek) ve kterém se zmiňuje o nás, o muzeu které vznikne, ale od tohoto okamžiku ho dělilo sto let. Zde vidíte přípojku na internet přes kterou nahrával svá díla...“
Spousta lidí mi taky říká: Myslím, že se chováš namyšleně a egoisticky, odpovídám jim na to: jestli je to pravda, proč se tak nechováš taky?
V této republice jsem už vyškrtnutý co se uměleckých škol týče, takže jediná šance by byla jít studovat do zahraničí. Přemýšlel jsem o Brazilii, Itálii nebo o New Yorku, ale jsem hroznej vlastenec a uvědomil jsem si, že žiju v nejlepší zemi ve vesmíru. Naše republika je hrozně hezká. Máme krásnou krajinu a lidi jsou taky fajn. Asi bych nemohl žít jinde, stýskalo by se mi. Chápu že někdo se narodí tak že mu nevadí žít v jiné zemi, ale já jsem se narodil jako vlastenec. Chci aby můj život a moje tvorba byla spojená s Českou republikou a s Prahou. Mám tady na co navazovat. Kulturní tradice tu je. Chci se podílet na tvorbě historie a budoucnosti našeho státu.
Jinak jsem dostal nápad vytvořit fiktivní republiku na internetu. Měla by svoje zřízení a svoje občany. Ministrině kultury by byla moje sestra, ministr ekonomie by byl jeden můj kamarád. Další posty ještě nevím. Více o svém státu napíšu příště.
Rimmer, kterého nevyhodili ze školy tak z něj nebylo nic, a Rimmer v paralelním vesmíru, kterého vyhodili tak se stal Eso Rimmerem.
Spousta uznávaných a bohatých lidí nevystudovala vysokou školu: Třeba jeden příklad za všechny- Steve Jobs.
Byla to jen křižovatka, nic víc, buďto můj život půjde tímto a nebo tímto směrem.
Čeká mě teď film, můj první opravdový film po ONCE II (never more version), který byl experimentální. Taky mě teď čeká videoklip, který by měl jít v televizi na MTV a Óčku. Taky mám dělat obálku hudebním skladbám, kamarád napsal Nocturna. Možná by i k tomu mohl vzniknout film nebo tu hudbu použít ve fimu. Ještě mám fotit Kazety do Živlu. Ještě dělám webovky Lucii Michnové. Je toho najednou hodně. Nechci to zakřiknout, tak o tom nebudu psát nic bližšího. Ale hrozně moc se těším na to až je budu realizovat. Dlouhou dobu nebylo nic, válel jsem se doma v posteli a žil jsem ve snech, celé dny jsem prospal.
-----------------------
Praha 11. 2. 2010
Přijímačky na VŠUP aneb VŠECHNO JE JINAK
Toto video jsem viděl pouze do 2. minuty. Dál jsem na to neměl žaludek. Napište mi prosím v komentářích co se stalo po druhé minutě. Můžou to být jen holá fakta a nebo můžete doplnit i vlastní názor- meze se nekladou. Doufám že jsem tam neprovedl něco za co by mě mohli zavřít do vězení nebo do blázince. Raději to dám nejdříve shlédnout své sestře.
Psaní mi pomáhá překonat tíživý pocit kocoviny. Včera jsem to zase přehnal s pitím. Dělal jsem přijímačky na VŠUP. Byl jsem tam asi o tři čtvrtě hodiny dřív, protože jsem ráno jel v 5:40 abych si ještě v tescu koupil vodovky, který byly napsaný jako potřeba pro talentový zkoušky. Nepustili nás dřív do školy a lidi co tam byli a okolí VŠUP bylo zamořený lidma s deskama a rýsovacíma prknama. Já jsem žádný neměl a tak jsem zpanikařil a šel hledat nějakou podložku, protože mi bylo jasný že zrovna pro mě tam ve škole žádnou podložku mít nebudou. Nakonec jsem ve večerce dostal krabici od banánů a tak jsem ji složil a šel jsem s ní před vchod VŠUP. Hned jsem si připadal s kartonem v podpaží jako správný student umění.
Samotný zkoušky se odehrávaly v učebně 302 v ateliéru Supermedia. Odevzdal jsem domácí práce (offline verze mých stránek) a pak nastal praktický úkol:
Nebudu ho zde moc popisovat na to si pusťte video. Čekal jsem že budem kreslit podle reálnýho modelu a o to víc mě překvapilo, že jsme dostaly dva papíry kde byly kolo, čtverec a obdélník a pak na druhým papíru byl volný tam nebylo nic. No zadání bylo takový: Do čtverce nakreslit dlaždicema iluzi prostoru. Do kola nakreslit civilizaci a na prázdný arch nakreslit autoportrét.
Otevřel jsem si plechovku ležáku a začal popíjet. Přišel tam jeden asi student kterej vypadal jako kluk z plakátu: kostkovaný kalhoty, boty baťa Botas edition a fialový svetr a černý brýle plastový obroučky. Pak odešel.Zatímco jsem popíjel tak spoluuchazeči kreslili. Ten co seděl naproti si zakrýval rukou to co kreslil, asi abych neopisoval:D Spoluuchazeči vypadali tak běžně, měli ale většinou tenisky, což je pro mě znak demence, s takovým lidma si moc nerozumím. Hezký kožený boty nejlépe se špičkou jsou prostě základ. No a pak mě to napadlo! Jo ještě musím napsat, že jsem se celou dobu hrozně klepal. Byly tam dozorkyně která ve mně vzbuzovala hnusný vzpomínky na školu. Vůbec školy mě děsej. Mám z nich panickou hrůzu a z mladých lidí taky a z mladých studentů umění taky, (vyjímky potvrzují pravidlo!) No a pak mě to napadlo! Vzal jsem fixky zvýrazňovače a jako iluzi prostoru jsem udělal to co je na videu. Viděl jsem totiž bineural video na internetu kde iluze prostoru byly vyjádřena takto. Nejedná se o prostor jako perpektiva apod, ale jedná se o prostor astrální nebo chcete-li multidimenzionální. Dál jsem si vzal žvejkačku a nalepil jsem ji do kola (civilizace) Jo ještě jsem tam nejdřív pokapal coca-colu kterou jsem si koupil v tescu. No a pak jsem vzal fix černý a pomaloval jsem tu žvíkačku.
V životě neexistuje chci to udělat, ale “mám to udělat“ To že něco “mám“ je moje poslední poznání.
Mám se přihlásit na VŠUP? Neexistuje “proč?“ Je jen “mám“. Kdo pochopí to že věci se dějí proto že se mají dít tak ten pak se umí dívat i do budoucnosti
Udělali si ze mě na VŠUP legraci. Nesnáším, když si o mě někdo myslí že jsem blbec! Tedy nerad ze sebe dělám idiota. Udělal jsem tedy to co jsem udělat “měl“. Když jsem popíjel ležák tak jsem se díval kolem sebe po spoluuchazečích jak dělají jako cvičené opice to co jim bylo zadáno a najdenou se celá místnost naplnila světlem a začala hrá v mé hlavě nebeská hudba. Nastal v mé duši klid a mír. Ptáci začali zpívat a rostliny rozkvétaly. Takový je to pocit, když se dostanete do kontaktu s “mám“, do kontaktu někteří tomu říkají Stvořitel- Bůh.
Dělej to co udělat “máš“. Jak to ale poznám? Poznáš to právě podle toho, že Ti je uvnitř příjemně když to děláš a přitom může být kolem i minus 50 stupňů a zuřit vanice, ale Ty stejně kolem sebe slyší rajskou hudbu a kvést rostliny...
No a tak jsem udělal to co jsem udělat měl. Autoportrét jsem složil z civilizace (žvíkačka), z prostoru (barevné fixy) a z přírody (křesťanský symbol rybky) Tento symbol pochází z říma kde aby se chránili před pronásledováním tak kreslili tento symbol. Původně jsem chtěl nechat přírodu prázdnou jako pokoru před ní.
Byla to tedy hádanka? Ano byla a jen chytří lidé a nebo lidé s poznáním ji vyřešili. Ostatní tupě kreslili svoje autoportréty a svoje civilizace a svoje přírody. Svojí realitu v realitě.
Nepochopili že to že jsi se narodil jako vládce světa a nejchytřejší ze všech. Místo toho si utvořili vlastní svět. Neumí žít. Jsou vězněm sami sebe. Bojí se svobody. Potřebují aby jim někdo říkal co mají dělat. A učitelé? Asistent vystudoval estetiku na fildě. Muselo mu dojít že jsem vyřešil hádanku a zároveň jsem jim tam pomyslně nakreslil zdvižený prostředníček, který znamenal- Mrdej si s jinýma!
Ano je ve mně zášť a zloba a naštvání a frustrace, ale jak jsem psal v předchozích článcích, tak je to proto že je to přirozené a reálné. Vím, že kritizovat a ospravedlňovat se a zabívat se těmito lidmi je zbytečná ztráta času, ale o kritice umění jsem už taky psal tady.
No můj styl psaní je automatický psaní používám (později trochu edituju právě jako teď), chci aby to byl záznam mého myšlení. Aby v tom bylo vidět to jak myslím a jak vzpomínám atd, ten vývoj. Samozřejmě že tomuumí dát formu, ale k čemu? Tohle je ta forma která je pravdivá a tedy reálná reálná a tedy pravdivá a tedy božská.
No a na druhou stranu autoportrétu jsme měli odpovědět na tyto otaźky: Jak si představujeme supermedia? Co to je virtuální? Digitální media?
No a mě nenapadlo nic jiného než nepsat: VŠECHNO JE JINAK
Jestli už po tomto to nepochopí tak už nevím.
Mám z toho dobrý pocit, mám ze sebe dobrý pocit. Mám dobrý pocit ze svýho poznání. Ale když se podívám do Tvých pravdivých očí, tak je všechno moje poznání pryč, jako kdyby tam bylo napsáno: Všechno je jinak, jsi jenom primitiv, přečtu si to a pak nastane v mé hlavě ten pravý ráj!
Jinak mě teď čeká pár super projektů. Potkal jsem taky jednu osobu ze které cítím, že bude důležitá v mém životě, ale nechci o tom psát, protože se bojím, že bych to tím mohl zkazit. Cítím že bych se k tomu neměl vyjadřovat písemně, že to má ještě svůj čas.
Ještě chci napsat, že jsem včera dal v 10 hodin na facebook zeď vzkaz že jsem v hospodě a ať jde někdo pít a moc lidí mi neodpovědělo. Ale přišel můj kamarád se kterým jsem pak pil. A jedna z věcí která mě uvízla v hlavě a kterou je potřeba napsat: Vážím si lidí, kteří se nestydí za to, že jsou a nestydí se se mnou tvořit. Spousta lidí by řekla, že já zneužívám lidi k mýmu umění, ale tak to není!
Já ukazuju lidem, že je potřeba přestat se za sebe stydět a že je potřeba začít činit věci které se udělat “mají“. Tento princip, nejzákladnější, na kterém stojí celý vesmír.
Taky mě napadlo že bych měl přestat psát, že bych tím mohl spustit něco co by mohlo v nepovolaných rukách ublížit. Jenže poznání je nesdělitelné a dostat se k němu může jen ten kdo ho sám v sobě má. Přirovnání je třeba v pohádkách kde poklad dostane jen ten který je hodný. Tak chytře je to v realitě vymyšleno:))
Nepotřebuješ nic materiálního, ani knihy, všechno co potřebuješ máš v sobě.
Měl bych teď začít přecházet z duchovní stránky do fyzické. Pak nebudu třeba muset jíst ani pít. Nebudu potřebovat chodit do práce. Nebudu potřebovat topit atd. Budu moct cestovat časem, budu se umět teleportovat a tím pádem nebudu muset platit za MHD:)
Myšlenka bez víry je nic, stejně tak víra bez myšlenky.
Umění s takovým poznáním, že všechno má svůj čas, se nedá dělat na vysoký na škole.
Umění není jako chodit do práce třeba jako dělat kreslený vtipy do novin.
Pak jsou umělecký díla jen vtipy, nic víc. Myšlenkový konstrukty.
A nebo hádanky.
Umění má být postaveno na vizualitě a ne na myšlence- od toho jsou tu knihy.
Když jsem se v noci (včera tedy 9.2.) vracel domů, tak jsem šel opatrně abych nespadl na ledu a pár metrů před domem jsem spadl na záda a místo toho abych byl naštvanej, tak jsem z toho měl radost a ještě chvíli jsem na tečh zádech zůstal. Ten pocit byl úžasný. Řekl jsem si pro sebe: No tak jsi spadl!:) To je přeci super ne?:)
Jinak jsem šel zase pěšky z čakovic. A na půli cesty jsem si stopnul Taxi co jezdí ovykle už domů a řekl jsem že nemám peníze když jsem otevřel dveře. A on pak řekl ale já jsem taxi a odjel s otevřenými dveřmi.
No a pak jsem si stopnul jednoho kluka co bydlí ve stejný vesnici, dal jsem mu vizitku a ráno si mě přidal facebook. Říkal že už nepije od tý doby co řídí auto. Asi bych měl taky začít řídit auto. No ale s kým bych si pak povídal o tom že jdu pěšky až z Čakovic a že když je člověk napitej tak se mu jde líp, ale v v zimě je to horší. A pak že tu cestu pěšky mám vlastně rád. Nemohl bych psát ženě sms, že jsem právě na cestě závějema. A že mám rád kontrasty a že o té cestě složím báseň.
Žít s poznáním se člověk musí naučit, není to nic jednoduchýho, pokud si člověk nedává pozor tak může skončit v blázinci nebo v protialkoholní léčebně nebo v kaluži krve ukopán lidmi.
A nebo ho přejede auto v noci na cestě a skončí umírající v příkopu v noci a dívá se na hvězdy a pomalu tam odchází a slyší zpívat ptáky a vidí kvést rostliny...
Jinak mám špatný pocit akorát z toho že mé přijetí by uděalalo radost mým rodičům, ale když jim řeknu svoje poznání a budu mít práci tak to pochopí. Moji rodiče totiž nejsou hloupí.
Už víc psát nebudu jdu renderovat video. Dnešní session skončila. Tíživý depresivní pocit kocoviny je pryč. Podařilo se mi svůj mozek zaměstnat. Oklamat:)
Jo ještě, že pokud ty moje projekty vyjdou, tak to bude něco velkýho, mám z toho dobrý pocit a velká očekávání.
Ještě jsem si vzpomněl, že jsem pak skončil v Řetězový v literárce a v jednu chvíli jsem si řekl že si nepůjdu zjistit jestli mě vzali nebo ne. Ale pak jsem se zvednul a asi v šest a jen v tričku a s foťákem jsem běžel na VŠUP. Ani jsem s sebou neměl občanku a přihlášku nutnou na registraci. Potkal jsem na chodbě Sofii, pamatuju si jen že jsem se jí řekl: Když jsi dělala přijímačky Ty tak jsem byl s Tebou a když jsi zjistila že postupuješ tak, jsi radostí skákala do vzduchu a objal jsem Tě (ve skutečnosti objala ona mě) a teď když tu jsem já tak se ode mne odtahuješ
A pak mě objala. A pak jsem se jí zeptal: Myslíš , že v životě někdy něco dokážu? Odpověděla: Ano, pokud nebudeš pít. Ale musel jsem pak říct asi něco hnusnýho, protože odešla.
Ještě jsem zapomněl že jsem se šel dovolit Federica Diaze, jestli si to můžu vyfotit to co jsem tam vytvořil. Bylo dobře že jsem si to natočil další potvrzení mé teorie foťáku jako talismanu z tohoto článku.
Prosím nezapomeňte na ten komentář, co se stalo po druhé minutě. Moc si z té noci nepamatuju kvůli alkoholu. Děkuji
-----------------------
Praha 10. 2. 2010
Psaní mi pomáhá překonat tíživý pocit kocoviny. Včera jsem to zase přehnal s pitím. Dělal jsem přijímačky na VŠUP. Byl jsem tam asi o tři čtvrtě hodiny dřív, protože jsem ráno jel v 5:40 abych si ještě v tescu koupil vodovky, který byly napsaný jako potřeba pro talentový zkoušky. Nepustili nás dřív do školy a lidi co tam byli a okolí VŠUP bylo zamořený lidma s deskama a rýsovacíma prknama. Já jsem žádný neměl a tak jsem zpanikařil a šel hledat nějakou podložku, protože mi bylo jasný že zrovna pro mě tam ve škole žádnou podložku mít nebudou. Nakonec jsem ve večerce dostal krabici od banánů a tak jsem ji složil a šel jsem s ní před vchod VŠUP. Hned jsem si připadal s kartonem v podpaží jako správný student umění.
Samotný zkoušky se odehrávaly v učebně 302 v ateliéru Supermedia. Odevzdal jsem domácí práce (offline verze mých stránek) a pak nastal praktický úkol:
Nebudu ho zde moc popisovat na to si pusťte video. Čekal jsem že budem kreslit podle reálnýho modelu a o to víc mě překvapilo, že jsme dostaly dva papíry kde byly kolo, čtverec a obdélník a pak na druhým papíru byl volný tam nebylo nic. No zadání bylo takový: Do čtverce nakreslit dlaždicema iluzi prostoru. Do kola nakreslit civilizaci a na prázdný arch nakreslit autoportrét.
Otevřel jsem si plechovku ležáku a začal popíjet. Přišel tam jeden asi student kterej vypadal jako kluk z plakátu: kostkovaný kalhoty, boty baťa Botas edition a fialový svetr a černý brýle plastový obroučky. Pak odešel.Zatímco jsem popíjel tak spoluuchazeči kreslili. Ten co seděl naproti si zakrýval rukou to co kreslil, asi abych neopisoval:D Spoluuchazeči vypadali tak běžně, měli ale většinou tenisky, což je pro mě znak demence, s takovým lidma si moc nerozumím. Hezký kožený boty nejlépe se špičkou jsou prostě základ. No a pak mě to napadlo! Jo ještě musím napsat, že jsem se celou dobu hrozně klepal. Byly tam dozorkyně která ve mně vzbuzovala hnusný vzpomínky na školu. Vůbec školy mě děsej. Mám z nich panickou hrůzu a z mladých lidí taky a z mladých studentů umění taky, (vyjímky potvrzují pravidlo!) No a pak mě to napadlo! Vzal jsem fixky zvýrazňovače a jako iluzi prostoru jsem udělal to co je na videu. Viděl jsem totiž bineural video na internetu kde iluze prostoru byly vyjádřena takto. Nejedná se o prostor jako perpektiva apod, ale jedná se o prostor astrální nebo chcete-li multidimenzionální. Dál jsem si vzal žvejkačku a nalepil jsem ji do kola (civilizace) Jo ještě jsem tam nejdřív pokapal coca-colu kterou jsem si koupil v tescu. No a pak jsem vzal fix černý a pomaloval jsem tu žvíkačku.
V životě neexistuje chci to udělat, ale “mám to udělat“ To že něco “mám“ je moje poslední poznání.
Mám se přihlásit na VŠUP? Neexistuje “proč?“ Je jen “mám“. Kdo pochopí to že věci se dějí proto že se mají dít tak ten pak se umí dívat i do budoucnosti
Udělali si ze mě na VŠUP legraci. Nesnáším, když si o mě někdo myslí že jsem blbec! Tedy nerad ze sebe dělám idiota. Udělal jsem tedy to co jsem udělat “měl“. Když jsem popíjel ležák tak jsem se díval kolem sebe po spoluuchazečích jak dělají jako cvičené opice to co jim bylo zadáno a najdenou se celá místnost naplnila světlem a začala hrá v mé hlavě nebeská hudba. Nastal v mé duši klid a mír. Ptáci začali zpívat a rostliny rozkvétaly. Takový je to pocit, když se dostanete do kontaktu s “mám“, do kontaktu někteří tomu říkají Stvořitel- Bůh.
Dělej to co udělat “máš“. Jak to ale poznám? Poznáš to právě podle toho, že Ti je uvnitř příjemně když to děláš a přitom může být kolem i minus 50 stupňů a zuřit vanice, ale Ty stejně kolem sebe slyší rajskou hudbu a kvést rostliny...
No a tak jsem udělal to co jsem udělat měl. Autoportrét jsem složil z civilizace (žvíkačka), z prostoru (barevné fixy) a z přírody (křesťanský symbol rybky) Tento symbol pochází z říma kde aby se chránili před pronásledováním tak kreslili tento symbol. Původně jsem chtěl nechat přírodu prázdnou jako pokoru před ní.
Byla to tedy hádanka? Ano byla a jen chytří lidé a nebo lidé s poznáním ji vyřešili. Ostatní tupě kreslili svoje autoportréty a svoje civilizace a svoje přírody. Svojí realitu v realitě.
Nepochopili že to že jsi se narodil jako vládce světa a nejchytřejší ze všech. Místo toho si utvořili vlastní svět. Neumí žít. Jsou vězněm sami sebe. Bojí se svobody. Potřebují aby jim někdo říkal co mají dělat. A učitelé? Asistent vystudoval estetiku na fildě. Muselo mu dojít že jsem vyřešil hádanku a zároveň jsem jim tam pomyslně nakreslil zdvižený prostředníček, který znamenal- Mrdej si s jinýma!
Ano je ve mně zášť a zloba a naštvání a frustrace, ale jak jsem psal v předchozích článcích, tak je to proto že je to přirozené a reálné. Vím, že kritizovat a ospravedlňovat se a zabívat se těmito lidmi je zbytečná ztráta času, ale o kritice umění jsem už taky psal tady.
No můj styl psaní je automatický psaní používám (později trochu edituju právě jako teď), chci aby to byl záznam mého myšlení. Aby v tom bylo vidět to jak myslím a jak vzpomínám atd, ten vývoj. Samozřejmě že tomuumí dát formu, ale k čemu? Tohle je ta forma která je pravdivá a tedy reálná reálná a tedy pravdivá a tedy božská.
No a na druhou stranu autoportrétu jsme měli odpovědět na tyto otaźky: Jak si představujeme supermedia? Co to je virtuální? Digitální media?
No a mě nenapadlo nic jiného než nepsat: VŠECHNO JE JINAK
Jestli už po tomto to nepochopí tak už nevím.
Mám z toho dobrý pocit, mám ze sebe dobrý pocit. Mám dobrý pocit ze svýho poznání. Ale když se podívám do Tvých pravdivých očí, tak je všechno moje poznání pryč, jako kdyby tam bylo napsáno: Všechno je jinak, jsi jenom primitiv, přečtu si to a pak nastane v mé hlavě ten pravý ráj!
Jinak mě teď čeká pár super projektů. Potkal jsem taky jednu osobu ze které cítím, že bude důležitá v mém životě, ale nechci o tom psát, protože se bojím, že bych to tím mohl zkazit. Cítím že bych se k tomu neměl vyjadřovat písemně, že to má ještě svůj čas.
Ještě chci napsat, že jsem včera dal v 10 hodin na facebook zeď vzkaz že jsem v hospodě a ať jde někdo pít a moc lidí mi neodpovědělo. Ale přišel můj kamarád se kterým jsem pak pil. A jedna z věcí která mě uvízla v hlavě a kterou je potřeba napsat: Vážím si lidí, kteří se nestydí za to, že jsou a nestydí se se mnou tvořit. Spousta lidí by řekla, že já zneužívám lidi k mýmu umění, ale tak to není!
Já ukazuju lidem, že je potřeba přestat se za sebe stydět a že je potřeba začít činit věci které se udělat “mají“. Tento princip, nejzákladnější, na kterém stojí celý vesmír.
Taky mě napadlo že bych měl přestat psát, že bych tím mohl spustit něco co by mohlo v nepovolaných rukách ublížit. Jenže poznání je nesdělitelné a dostat se k němu může jen ten kdo ho sám v sobě má. Přirovnání je třeba v pohádkách kde poklad dostane jen ten který je hodný. Tak chytře je to v realitě vymyšleno:))
Nepotřebuješ nic materiálního, ani knihy, všechno co potřebuješ máš v sobě.
Měl bych teď začít přecházet z duchovní stránky do fyzické. Pak nebudu třeba muset jíst ani pít. Nebudu potřebovat chodit do práce. Nebudu potřebovat topit atd. Budu moct cestovat časem, budu se umět teleportovat a tím pádem nebudu muset platit za MHD:)
Myšlenka bez víry je nic, stejně tak víra bez myšlenky.
Umění s takovým poznáním, že všechno má svůj čas, se nedá dělat na vysoký na škole.
Umění není jako chodit do práce třeba jako dělat kreslený vtipy do novin.
Pak jsou umělecký díla jen vtipy, nic víc. Myšlenkový konstrukty.
A nebo hádanky.
Umění má být postaveno na vizualitě a ne na myšlence- od toho jsou tu knihy.
Když jsem se v noci (včera tedy 9.2.) vracel domů, tak jsem šel opatrně abych nespadl na ledu a pár metrů před domem jsem spadl na záda a místo toho abych byl naštvanej, tak jsem z toho měl radost a ještě chvíli jsem na tečh zádech zůstal. Ten pocit byl úžasný. Řekl jsem si pro sebe: No tak jsi spadl!:) To je přeci super ne?:)
Jinak jsem šel zase pěšky z čakovic. A na půli cesty jsem si stopnul Taxi co jezdí ovykle už domů a řekl jsem že nemám peníze když jsem otevřel dveře. A on pak řekl ale já jsem taxi a odjel s otevřenými dveřmi.
No a pak jsem si stopnul jednoho kluka co bydlí ve stejný vesnici, dal jsem mu vizitku a ráno si mě přidal facebook. Říkal že už nepije od tý doby co řídí auto. Asi bych měl taky začít řídit auto. No ale s kým bych si pak povídal o tom že jdu pěšky až z Čakovic a že když je člověk napitej tak se mu jde líp, ale v v zimě je to horší. A pak že tu cestu pěšky mám vlastně rád. Nemohl bych psát ženě sms, že jsem právě na cestě závějema. A že mám rád kontrasty a že o té cestě složím báseň.
Žít s poznáním se člověk musí naučit, není to nic jednoduchýho, pokud si člověk nedává pozor tak může skončit v blázinci nebo v protialkoholní léčebně nebo v kaluži krve ukopán lidmi.
A nebo ho přejede auto v noci na cestě a skončí umírající v příkopu v noci a dívá se na hvězdy a pomalu tam odchází a slyší zpívat ptáky a vidí kvést rostliny...
Jinak mám špatný pocit akorát z toho že mé přijetí by uděalalo radost mým rodičům, ale když jim řeknu svoje poznání a budu mít práci tak to pochopí. Moji rodiče totiž nejsou hloupí.
Už víc psát nebudu jdu renderovat video. Dnešní session skončila. Tíživý depresivní pocit kocoviny je pryč. Podařilo se mi svůj mozek zaměstnat. Oklamat:)
Jo ještě, že pokud ty moje projekty vyjdou, tak to bude něco velkýho, mám z toho dobrý pocit a velká očekávání.
Ještě jsem si vzpomněl, že jsem pak skončil v Řetězový v literárce a v jednu chvíli jsem si řekl že si nepůjdu zjistit jestli mě vzali nebo ne. Ale pak jsem se zvednul a asi v šest a jen v tričku a s foťákem jsem běžel na VŠUP. Ani jsem s sebou neměl občanku a přihlášku nutnou na registraci. Potkal jsem na chodbě Sofii, pamatuju si jen že jsem se jí řekl: Když jsi dělala přijímačky Ty tak jsem byl s Tebou a když jsi zjistila že postupuješ tak, jsi radostí skákala do vzduchu a objal jsem Tě (ve skutečnosti objala ona mě) a teď když tu jsem já tak se ode mne odtahuješ
A pak mě objala. A pak jsem se jí zeptal: Myslíš , že v životě někdy něco dokážu? Odpověděla: Ano, pokud nebudeš pít. Ale musel jsem pak říct asi něco hnusnýho, protože odešla.
Ještě jsem zapomněl že jsem se šel dovolit Federica Diaze, jestli si to můžu vyfotit to co jsem tam vytvořil. Bylo dobře že jsem si to natočil další potvrzení mé teorie foťáku jako talismanu z tohoto článku.
Prosím nezapomeňte na ten komentář, co se stalo po druhé minutě. Moc si z té noci nepamatuju kvůli alkoholu. Děkuji
-----------------------
Praha 10. 2. 2010
AVU failure
"...Vaše práce jsou zdá se mi příliš formální, technicky jakoby zvládnuté, ale chybí mě hlubší obsah, téma,...trochu to klouže po povrchu, atd., shodla jsem se s kolegy,..." Mám na svoje práce z akademický obce i kladné ohlasy. Zkusím se zeptat těch lidí jestli můžu jejich emaily zveřejnit. Bromový jsem se neptal. Byl jsem v úterý minulý týden na AVU si vyzvednout domácí práce a před školou byla Bromová a já jsem kolem ní jen v těsné blízkosti prošel, asi mě neviděla. Byl to hezký pocit. Na konzultaci k ní nepřijdu. Možná se s ní dám do řeči někdy na nějaký vernisáži nebo někde když ji potkám.
Na vysokou školu se už hlásit nikdy nebudu. Tohle bylo naposled. Možná jednou na ní budu učit, ale to se ještě uvidí, nic se nedá vyloučit.
No je to docela potupa že jsem se nedostal ani na jednu školu, vyhodil jsem 1000Kč z okna za přihlášky. Ale můžu si za to sám ničeho nelituju. Aspoň jsem to zkusil. Některým lidem to aspoň udělá radost, že spravedlnost na tomto světě ještě existuje:)
-----------------------
Praha 6. 2. 2010, upraveno a publikováno 10.2.2010
Subscribe to:
Posts (Atom)
The wasp factory
