klikněte zde pro větší zobrazení v novém okně/ Původně to měla být hra, ten koncept sahá několik měsíců zpátky. Moc dlouho jsem přemýšlel jak to udělat. Docela jsem se na tom zaseknul. Chtěl jsem to promíchat pomocí odkazů s mýma nezveřejněnýma věcma z archivu, udělat z toho epos, propojit to i s textem, obrázkama, záznamama telefoních hovorů apod. Udělat z toho takovou interaktivní hru. Nakonec jsem to ale úplně odhodil (protože mi to nešlo v hlavě) a nechal čistě jen záznam z kamery a ze streetview. Jednak z toho důvodu, že to co mám v archivu by se moc některým lidem nemuselo líbit a tak by to bylo vidět pod tajným odkazem a to by byla škoda. Původní myšlenka a touha přeci byla tahle!:
Na podzim jsem si procházel street view oblast, kde jsem strávil osm let svého života na střední škole. Vzpomínky najednou začaly ožívat. Každé místo jsem poznal, věděl jsem kudy a kam jít, byl to moc pěkný zážitek.
Napadlo mě...
Vzít sterilní obrazová data z internetu
Navrátit do nich emoce, vzpomínky, zvuky... rozšířit čas, navrátit do nich život, navrátit do nich člověka.
a vrátit je zpět do společného virtuálního prostoru.
Google rozmazává lidem obličeje tak, aby nebyly rozeznatelní. Já jsem udělal opak. 14 videí rozmístěných po mapě bude viditelných po čase (až to projde systémem google) pro všechny uživatele internetu, kteří budou mít v google maps zapnutou vrstvu videa. Nebude tedy vidět cesta, ale jakýsi náznak cesty vytvořený pomocí ikonek (náhledů) těch videí, protože každé video má přesnou polohu. Bude to otisk, zanechaná mapa. Ve vyhledávači google, kdo zadá jméno ulice, tak se mu ve výsledcích zobrazí moje video. Poslední 4 videa, kde jsme na zahrádce na Lípě nebudou na mapě veřejnosti viditelná. Na konci posledního čtrnáctého videa se zobrazí odkaz na tuto mapu a na tento text a tím pádem to bude i odkaz na tyto zbývající 4 videa.
Cesta nakonec vytvořila "skoro" smyčku. Je proto možné, že se lidé vydají opačným směrem. Dá se tomu samozřejmě zabránit, ale nechal jsem to schválně tak, protože ta celá cesta jako skutečnost nemá vlastně začátek ani konec (je jen začátek záznamu a konec záznamu) a lidé musí teprve objevit, že se jedná o příběh. V základním módu je to totiž přeci jen "videomapa ulic". Proč jsem zvolil pro tento projekt novou internetovou anonymní identitu? Protože jsem chtěl zabránit tomu, aby lidé se hned proklikali k mým osobním údajům, ale aby je zvědavost po tom kdo jsem vedla k tomu si ty videa projít až do konce, kde jim svojí identitu sám prozradím. A pak kvůli tomu, že jsem nechtěl aby si lidé na mém youtube kanálu prohlíželi věci bez souvislostí, taky aby mi nebylo (což stejně asi bude) vyčítáno že dělám umělecký projekt pro sebe na cizí účet.
Jak se prostor zobrazuje v člověku, v jeho tváři, jak ovlivňuje jeho chování?
Cesta nebyla předem naplánovaná, na ničem jsme nebyli domluvení.
Proč se snažíme zmapovat prostor kolem sebe- "druhý" vnější život, když neznáme prostor uvnitř sebe?
Můj příští net_art bude už doopravdy interaktivní youtube video hra slibuju!:)
Nudí mě filmy, nudí mě herci, nudí mě performance, jediné co mě dokáže uspokojit je záznam reality, baví mě reálnost.
Nakonec moje oblíbená věta: No a co? Stejně budeme jednou všichni mrtví! Omlouvám se všem, které jsem v tomto projektu urazil nebo se jich nějak dotkl, ale v rámci zachování reálnosti (o kterou mi jde především) jsem nemohl vědomě hrát, předstírat, ani následně materiál sestříhat.
PS
některý části jsem neviděl, některý svoje věci třeba jako film once II- ("never more" version) jsem ještě celý neviděl. Stejně tak některé svoje texty už dál po sobě později nečtu. Nechávám je dál žít a někdy až přijde čas se na ně podívám.
PPS
Na konec to nejdůležitější: Děkuji mému kamarádovi, bez něhož by tento projekt nemohl vzniknout.
Martin Pavel
-----------------------
Praha 15. 1. 2010
No comments:
Post a Comment