Dneska jsem namaloval svůj první obraz po X letech a první plátno v životě. Ten zážitek byl úžasný. Celou dobu jsem to odkládal a bál se toho, ale úplně zbytečně. Je to paráda! Maloval jsem akrylovýma (tónovacíma) barvama Hetcolor. Chvíli mi trvalo než jsem pochopil jak s nima zacházet, protože jsem byl dřív zvyklý na temperu, ale tyhle barvy jsou mnohem lepší. Při tvorbě jsem postupoval následovně: Jako šeps (základní nátěr) jsem použil bílý latex. Ráno jsem v kuchyni objevil misku s ovocem. Začal jsem aranžovat. Najednou mě napadlo udělat kompozici do položeného X s velkým červeným jablkem uprostřed. Vzal jsem foťák a dal jej na stativ a připojil k počítači a zkontroloval kompozici ne něm a ještě ji poupravil. Vyfotil jsem to. Ve Photoshopu jsem nakreslil 2 čáry ve tvaru X, který protínaly ovoce. Tyto čáry jsem následně přenesl tužkou na plátno. Pak si jen označil tužkou středy ovoce a začal malovat. Nějaký čas jsem maloval podle fotky ale pak jsem si řekl kašlu na to a maloval jsem podle skutečnosti a začal tam dávat barvy který na fotce nejsou. To červený velký jablko uprostřed jsem nechal schválně bez stínu, aby vypadalo jako když letí nebo levituje jako střed kompozice. Když jsem si otíral štětec o misku, tak mi vytryskly kapky na plátno. Řekl jsem Scheize! Ale pak se mi to najednou zalíbilo a řekl jsem si: Takhle to ta Sofie dělá! Nakonec mi tam něco chybělo. Ten pomeranč vypadal jako kdyby do něčeho narazil a nebo jako žhavá planeta. Chyběla tam modrá. Tak jsem tam cáknul ještě jednou, aby to ten obraz rozstřelilo a dodalo tomu kinetickou energii. Stejně tak mi omylem stekla barva z štětce přes citron v pravé půlce. Čáry od tužky jsem tam nechal. Maloval jsem od desíti ráno do dvou odpoledne. Na malbě je nejlepší, že se tam objevují chyby a vzniká tam něco nečekanýho a neopakovatelnýho. Hlavně mě ale baví to přemýšlení nad tím, který je úplně jiný než při focení, líp se dá dojít k podstatě věci. Můj nový poznatek je, že nejde o co nejreálnější (hyperrealistické) vyjádření, ale nejlepší je vyjádřit věc co nejjednodušeji a vystihnout to nejdůležitější. Něco jako podstata klasického origami. Příště už budu malovat úplně bez počítače. Budu malovat krajinu, ten slíbený pohled z okna:)
